Bez šance

 Tato kniha mě oslovila svou obálkou. Když jsem ji poprvé viděla v knihovně, upoutala mou pozornost. Když jsem si přečetla anotaci, která slibovala napínavou knihy se skvělým nápadem, řekla jsem si, že si ji musím přečíst.

Autor: Neal Shusterman

Originální název: Unwind

Počet stran: 304

Nakladatelství: Knížní klub

Žánr: Sci-fi, Dystopie

Moje hodnocení: 10/10✩

 Vítejte ve světě, ve kterém je naprosto běžné poslat děti do osmnácti let do sklizňových táborů, kde se tyto děti dávají rozpojit. Rozpojení je proces, během kterého se lidské tělo rozdělí na jednotlivé části a orgány (ruce, nohy, hlava, ledvina, srdce,ucho, oko). Poté jdou tyto jednotlivé části k lidem, kteří o nějakou část svého těla přišli a nahradí ji právě částí z těla člověka, který byl rozpojen. Tento člověk se nazývá rozpojenec.

  V této knize se setkáte se třemi rozpojenci: Connorem, Risou a Levem. Connora poslali na rozpojení jeho rodiče, Risa žila ve státním domově a z důvodu nadbytečnosti je na tento proces také poslána a Lev je od malička vychováván jako desátek (desáté dítě  věřících rodičů, které jde na rozpojení jako oběť). Ti to tři na sebe narazí ve stejný čas na stejném místě a společně se vydají na útěk přes celou zemi. Během své cesty se potýkají s různými problémy a snaží se je jakkoliv vyřešit, hlavně tak, aby přežili do osmáctého roku života a vyhli se sklizňovým táborům. 

"Nevím, co se stane s naším vědomím, když nás rozpojí," pokračuje Connor. "Nevím ani, kdy to vědomí vzniká. Ale vím jedno." Odmlčí se, aby měl jistotu, že všichni poslouchají. "Na svůj život máme právo!"

Můj názor: 

   Líbilo se mi, že na prvních cca třiceti stránkách se už čtenář dozvěděl dopodrobna, co jsou hlavní postavy zač a proč jdou na rozpojení. Connor je problémový kluk a jeho rodiče se rozhodli, že podepíší příkaz k rozpojení. Connor se toto dozví náhodou, když hledá na stole rodičů sešívačku a místo ní najde tento papír s příkazem a navíc tři letenky na dovolenou pro jeho rodiče a mladšího bratra. Právě toto mi na knize nejvíc vrtalo hlavou- To jako nemají ti lidé v budoucnosti žádný mateřský cit? Ke svému dítěti, které je tu s vámi už šestnáct let, musíte mít přeci nějaký silnější vztah, ne? 

"Jestliže chceš změnit lidi, musíš změnit zákony. Jestliže chceš změnit zákony, musíš změnit lidi."

 

   Pak tu byla Risa, která pilně trénovala na klavír- líbila se mi ze všech hlavních postav nejvíc, protože nejednala zbrkle a lehkovážně, všechno si předem promyslela. Žila ve státním domově a poslali ji na rozpojení kvůli tomu, že v domově bylo už moc dětí a potřebují se tak některých "zbavit". Tady v tomto případě to nebylo tak zvláštní jak u Connora. U Risy mě taky dostal ten konec, to co se stalo Rise a jak se rozhodla (rozhodla se podle mě dobře, ja bych to udělala také). 

   U Leviho (Leva) prostě byli příšerně pobožní rodiče, kteří mu vtloukávali do hlavy, že je desátková oběť, že je někdo lepší a na rozpojení není nic špatného. Na začátku mě štval, když si to prostě myslel i on a jak chtěl Connora a Risu udat. Ale postupně se Lev měnil a na konci z něj byl už fajn kluk.  

   Nejvíce mě bavily kapitoly o Rise a o Connorovi. Měla jsem pocit, že většina toho důležitého se děje právě u nich a Lev je odsunut na druhou kolej a až po čase je jeho chvíle na to, aby udělal něco velkého. To mě trošku zamrzelo.  Mezi Risou a Connorem jsem od začátku tušila, že by tam mohlo něco být. A trefila jsem se! Myslím si, že to nebylo vůbec špatné dát ty dva dohromady.

  "Jesli je každý tvůj kousek živý, ale v někom jiném... Jsi naživu , nebo jsi mrtvý?"

  U všech postav se mi líbilo, že měli něco originálního, co další postava neměla, a také, že se v příběhu objevily postavy různého věku např.: malé novorozeně Didi (važně by mě zajímalo, jak to s ní dopadlo a jestli ji Risa a Connor ještě  někdy viděli), starý ardmirál Dunfee, učitelka Sonia a další.  

  Styl Neala Shustermana byl pro mě velice čtivý a bylo tam to správné napětí a akce. 

     Když se vrátíme k samotnému rozpojení, tak jsou tu dvě strany: dobrá a špatná. Rozpojení se mohlo mohlo zdát na začátku jako dobrý nápad, lidé by tak nemuseli zbytečně umírat na nemoci nebo při autonehodách a díky "nádhradním dílům" by dostali tak šanci zpět k normálnímu životu ... Má to ale druhou stranu. 

" Vy rozpojenci jste všichni stejní. Myslíte si, že když vás nikdo nemá rád, nemůžete mít nikoho rádi ani vy."

Rozpojenci jsou totiž mladí lidé, kteří si mají užívat života a místo toho jsou nedobrovolně posláni na tento proces. Když je pak v knize popis toho, co se honí v hlavě rozpojence při rozpojení, jde člověku mráz po zádech a rozhodně by to nechtěl zažít na vlastní kůži. Takže můj názor na rozpojení je ten, že rozpojení by měli podstupovat pouze dobrovolníci.

  Kdybych byla ale ten člověk, který by měl dostat nějakou část  od rozpojence, asi bych tu část nepřijmula. Nedokázala bych žít např. s rukou někoho, kdo ji odevzdal nedobrovolně. Radši žádná ruka, než ruka od rozpojence.

   Knihu rozhodně doporučuji. Pokud na ni narazíte určitě si ji přečtěte. Každý čtenář si v ní najde vše a na dlouho se mu vryje do paměti.