Tuhle knihu snad ani není třeba představovat, každý knihomol se s ní už určitě setkal. Smrtku jsem od samého začátku, co vyšla v češtině, měla stále na očích, snad na každém profilu na Instagramu jsem ji viděla a četla jsem o ni jen samé kladné recenze. Toužila jsem si tento skvost také přečíst a zhruba tak před měsícem se mi tato možnost naskytla. Koupila jsem si ji v knihkupectví a o dva týdny později se do ni konečně pustila.
Autor: Neal Shusterman
Originální název: Scythe
Počet stran: 384
Nakladatelství: Yoli
Žánr: Fantasy, Dystopie
Hodnocení: 10/10✰
Lidé zvítězili nad nemoceni, hladem, válkami, stárnutím a dokonce i nad samotnou smrtí. Aby se zabránilo předlidnění, exitují na světě lidi, kterým se říká smrtky. Jediné smrtky můžou ukončit život obyčejných lidí, a to jakýmkoliv způsobem. Každá smrtka má svůj způsob, jak osoby sprovodit ze světa - jedna smrtka si počká až je vybraná osoba připravena zemřít, druhá zabije osobu ihned bez varování a třetí si vybere náhodnou skupinu lidí (firmu, letadlo,...), kterou usmrtí hromadně. Neříká se ale, že smrtky zabíjí, jejich práce má přesný název- Kosení. Takových pokosení musí každá smrtka stihnout za rok 260.
Ctihodný smrtka Faraday provádí svou práci dobře a rozhodne se, že si vezme učedníky, aby jim toto řemeslo mohl předat. Šestnáctiletá Citra a Rowan, které si vybral, ale nejsou vůbec nadšeni, že by měli v budoucnu kosit lidi. Vše se ještě zhorší, když na konkláve ostatní smrtky rozhodnou, že z Faradayových dvou učedníků se může stát smrtkou jen jeden z nich a ten druhý bude muset zemřít. Z učednictví se rázem stáva i soutěž o život.
Můj názor:
Smrtka byla moje druhá kniha, co jsem od tohoto autora četla a opět nezklamala. Kniha byla ještě lepší než jeho starší kniha Bez šance (recenze zde). Děj byl propracovanější, více akční a člověka nenechala ani na minutu v klidu.
Je neuvěřitelné, co všechno ta kniha má v sobě. Autor čtenáře seznamoval se všemi detaily pěkně postupně. Líbilo se mi, že do knihy také zakomponoval Smrtkovská přikázání a části z deníků některých smrtek. Nejlepší zápisy měla podle mě Ctihodná smrtka Curierová, v každém ze zápisu měla nějaké modro a hlubokou myšlenku. Autorovi se navíc povedlo, že každá určitá smrtka měla svoje vyjadřování a odlišné myšlení.
Co mě na obou knihách tohoto autora potěšilo bylo, že má pro všechno ve své knize název. V knize Bez šance byly jeho názvy jako např. rozpojení a sklizňový tábor, a ve Smrtce např. pokosení a obrácení listu (omlazování). Toto je jedna z věcí, které velice oceňuji.
Kniha má svůj jedinečný pohled na nesmrtelnost a opět má své dobré a špatné stránky. Neal Shusterman dokáže čtenáři ukázat pro a proti jeho dystopického světa. Nejdřív představí tento svět jako vysněnou budoucnost lidstva, ale postupně začne všechno rozpitvávat do detailu a seznamovat člověka s nevýhodami. Kdybychom byli nesmrtelní, po čase bychom se naučili všechno, objevily všechno, znali všechny a byli všude. Život by byl vlastně už celkem nuda, nebylo by pro nás nic nového.
Konec mě hodně překvapil. Měla jsem v hlavě několik nápadů, jak by kniha mohla být zakončena, ale tohle mě vůbec nenapadlo. Konec byl vážně promyšlený, úžasný! Kniha byla napínavá do poslední stránky, bylo v ní tolik zvratů a člověk nikdy nevěděl, jak se to všechno bude odehrávat dál.
Autor: Neal Shusterman
Originální název: Scythe
Počet stran: 384
Nakladatelství: Yoli
Žánr: Fantasy, Dystopie
Hodnocení: 10/10✰
Lidé zvítězili nad nemoceni, hladem, válkami, stárnutím a dokonce i nad samotnou smrtí. Aby se zabránilo předlidnění, exitují na světě lidi, kterým se říká smrtky. Jediné smrtky můžou ukončit život obyčejných lidí, a to jakýmkoliv způsobem. Každá smrtka má svůj způsob, jak osoby sprovodit ze světa - jedna smrtka si počká až je vybraná osoba připravena zemřít, druhá zabije osobu ihned bez varování a třetí si vybere náhodnou skupinu lidí (firmu, letadlo,...), kterou usmrtí hromadně. Neříká se ale, že smrtky zabíjí, jejich práce má přesný název- Kosení. Takových pokosení musí každá smrtka stihnout za rok 260.
"Každá smrtka musí splnit kvótu dvou set šedesáti pokosení za rok,"řekl jim smrtka Faraday,"což znamená v průměru pět za týden."
str.75
Ctihodný smrtka Faraday provádí svou práci dobře a rozhodne se, že si vezme učedníky, aby jim toto řemeslo mohl předat. Šestnáctiletá Citra a Rowan, které si vybral, ale nejsou vůbec nadšeni, že by měli v budoucnu kosit lidi. Vše se ještě zhorší, když na konkláve ostatní smrtky rozhodnou, že z Faradayových dvou učedníků se může stát smrtkou jen jeden z nich a ten druhý bude muset zemřít. Z učednictví se rázem stáva i soutěž o život.
Nejsme stejné vytosti, jakými jsme byli kdysi. Takže pokud už nejsme lidé, co vlastně jsme?
str.102
Můj názor:
Smrtka byla moje druhá kniha, co jsem od tohoto autora četla a opět nezklamala. Kniha byla ještě lepší než jeho starší kniha Bez šance (recenze zde). Děj byl propracovanější, více akční a člověka nenechala ani na minutu v klidu.
Je neuvěřitelné, co všechno ta kniha má v sobě. Autor čtenáře seznamoval se všemi detaily pěkně postupně. Líbilo se mi, že do knihy také zakomponoval Smrtkovská přikázání a části z deníků některých smrtek. Nejlepší zápisy měla podle mě Ctihodná smrtka Curierová, v každém ze zápisu měla nějaké modro a hlubokou myšlenku. Autorovi se navíc povedlo, že každá určitá smrtka měla svoje vyjadřování a odlišné myšlení.
Pro většinu z nás je obtížné představit si tak riskantvní svět, kde nebezpečí číhá za každým neviděným, netušeným rohem. To všechno už je za námi, ale jedna prostá pravda zůstává. Lidé musejí umírat.
str.20
Co mě na obou knihách tohoto autora potěšilo bylo, že má pro všechno ve své knize název. V knize Bez šance byly jeho názvy jako např. rozpojení a sklizňový tábor, a ve Smrtce např. pokosení a obrácení listu (omlazování). Toto je jedna z věcí, které velice oceňuji.
Začíná to v první den učednictví- jen tomu oficiálně neříkame zabíjení. Není společensky ani morálně správné to tak nazývat. Je to, a vždycky bylo, "kosení", pojmenované podle nástroje, s nímž byly smrtky, nositelky smrti, často vyobrazovány.
str.9
Kniha má svůj jedinečný pohled na nesmrtelnost a opět má své dobré a špatné stránky. Neal Shusterman dokáže čtenáři ukázat pro a proti jeho dystopického světa. Nejdřív představí tento svět jako vysněnou budoucnost lidstva, ale postupně začne všechno rozpitvávat do detailu a seznamovat člověka s nevýhodami. Kdybychom byli nesmrtelní, po čase bychom se naučili všechno, objevily všechno, znali všechny a byli všude. Život by byl vlastně už celkem nuda, nebylo by pro nás nic nového.
Civilizační růst byl dokončen. Věděli to všichni. Pokud šlo o lidstvo, již nebylo co se dozvídat.. Naší existenci nebylo co dešifrovat.To znamenalo, že žádný jedninec není důležitější než kterýkoli jiný. Ze širšího pohledu byli vlastně všichni stejně zbyteční."
str.16
Konec mě hodně překvapil. Měla jsem v hlavě několik nápadů, jak by kniha mohla být zakončena, ale tohle mě vůbec nenapadlo. Konec byl vážně promyšlený, úžasný! Kniha byla napínavá do poslední stránky, bylo v ní tolik zvratů a člověk nikdy nevěděl, jak se to všechno bude odehrávat dál.
Komentáře
Okomentovat