Všechny vás vítám u nového článku. Jak už je podle nadpisu zřejmé, dneska to bude o knížkách, které jsem přečetla za rok 2018. Za tento rok jsem přečetla celkem 49 knih. Neměla jsem jasně stanoveno, kolik bych jich chtěla přečíst, ale na zažátku prosince jsem nad tím uvažovala a řekla si, že zkusím dát padesátku. O jednu knihu se mi to bohužel nepovedlo. Přesto jsem s výsledným číslem přeci jen spokojena a dnes vám ukážu 11 knih, na které jsem tento rok narazila a úplně si je zamilovala.
2. P.S. Stále tě miluju
3. Navždy s láskou Lara Jean
4. Sempre- Navěky
5. Marťan
6. Den co den
7. Dopisy na konec světa
8. Delirium
9. Navždy a věčně
10. Slunce je také hvězda
11. S láskou Rosie
Všem klukům, které jsem milovala, P.S. Stále tě miluju, Navždy s láskou Lara Jean
Tyto tři knihy z trilogie Všem klukům, které jsem milovala od americké spisovatelky Jenny Hanové byly moje první přečtené knihy za rok 2018.
Všechny díly jsem měla půjčené z knihovny a protože jsem si myslela, že první díl je P.S. Stále tě miluju, tak jsem nejdřív četla ten. Později jsem zjistila, že jsem byla na omylu a četla ve skutečnosti druhý díl. Stejně jsem si je přečetla všechny, to že jsem díly četla v jiném pořadí než jsem měla nějak zvlášť nevadilo a vůbec mi to nebránilo v tom, abych si tuto sérii zamilovala. Laru Jean, Petera a Kitty jsem zbožňovala, styl jakým autarka píše mi skvěle sedl, nemohla jsem se od knihy odtrhnout a stránky mizely jedna za druhou.
Nejvíce se mi líbil 2.díl (ten díl, který jsem četla jako první :), ale zbylé dva díly byly také úžasné, každý měl v sobě něco kouzelného. Dovoluji si i říct, že tohle byly nejlepší dívčí romány, které jsem kdy četla. Vřele doporučuju.
Sempre-Navěky
Knihu jsem dostala od své kamarádky k minulým Vánocům, ale přečetla jsem si ji až v lednu tohoto roku. Některé pasáže si čtu dokola dodnes.
Kniha mě chytla, když se hl. hrdinka Haven dostala k doktorovi DeMarcovi domů. Od toho okamžiku, když se v domě seznámila s oběma syny pana DeMarca, jsem tu knihu nepustila z ruky. Staršího Dominika jsem si oblíbila už na začátku, s Carminem to bylo složitější, ale poté co se začal měnit a chovat se hezky k Haven, jsem si ho zamilovala. Větší část knihy byla sladký románek o Haven a Carminovi, který bylo radost číst, ke konci se ale začne více ukazovat temná stránka doktora DeMarca a mafie, jež není pro něj nějakou novinkou.
V knize se taky objevují italská slovíčka a fráze, které jsou v textu i přeloženy. Obal knihy je zajimavý, ostatně stejně zajímavý je samotný příběh, který stojí rozhodně za přečtení.
Marťan
Marťan patřil mezi ty knihy, které jsem si půjčila z knihovny a bohužel si je nevyfotila. Nejdřív jsem viděla film, až poté jsem přečetla knihu. Když už jsme u toho filmu- je vážně povedený a zajímavý, určitě se na něj podívejte. Film je navíc i tak trochu lehčí na pochopení než kniha. Některé stránky v knize jsou snad jen samé chemické vzorečky a pojmy(hlavně ze začátku).
Klobouk dolů autorovi Andymu Weirovi, který něco takového dokázal napsat. Kdybych nevěděla, že to celé je fikce, myslela bych si, že to je opravdový příběh nějakého kosmonauta, který se vážně stal.
Hlavní hrdina Mark Watney, jenž zůstal sám na Marsu, má ale i přes takovou událost smysl pro humor a čtenář se i zasměje. Co víc dodat... prostě promakaná kniha do posledního detailu, kniha, co stojí za přečtení.
vyřešit. Hlavní hrdinka Mallory se bojí mluvit a mimo jednu velkou zápletku v knize bylo i hodně malých zápletek, pořád se něco dělo.
V knize jde pozorovat, jak se Mallory mění- jak se přestává bát a začíná se mít ráda jaká je. Toto autorka Jennifer Lynn Armentrout zvládla dokonale. Taky se mi líbilo, že autorka se zabývala spíš charakterem než popisem vzhledu a prostředí.
Pokaždé když si člověk přečte knihu znovu, najde v ní něco, co předtím neviděl, nikdy ho nepřestane kniha překvapovat.
Strašně jsem toužila po knize Všechno úplně všechno, kterou napsala Nicola Yoon. Doteď ji nemám přečtenou, ale zato jsem si přečetla další knihu autorky, kterou jsem našla v knihovně.
Od první stránky jsem se do knihy pořádně začetla a nechtěla mě pustit, četla se naprosto fantasticky a stránky mizely jedna za druhou. Vážně jsem se divila, když jsem byla na konci. Kapitoly byly krátké a psány z různých pohledů nejen hlavních postav, některé kapitoly byly např. o vědě (nějaké vysvětlení vědeckých názvů) nebo o afroamerických vlasech. Nechyběly ale ani kapitoly o historii postav- hlavně historie rodičů Natashi a Daniela.
Potěšil mě konec knihy. Poslední kapitola byla vážně hezky promyšlená, autorka vylíčila to, co se stalo, když se Natashina a Danielova cesta rozdělila a jak se po čase opět potkali. Autorka nechala otevřený konec, ale navedla čtenáře, aby si ho domysleli jako šťastný konec.
S láskou Rosie
Tahle kniha měla v sobě své zvláštní kouzlo. Je originální v tom, že je celá napsaná pouze ve formě dopisů, emailů a chatů. Několikrát se u téhle běžné konverzace člověk zasmál. Naopak to mělo i své minusy. Chyběly mi tam hodně důležité události jako např. svatba, narození dítěte, oslava narozenin, pohřeb a další. V knize byla o tom zmínka jenom v pár větách a dál prostě nic. V textu se většinou mluvilo o každodeních činostech, co se komu stalo atd.
Mezi plusy ale patří to, že zprávy nebyly psány pouze mezi hlavními postavami Rosii a Alexem, ale i mezi dalšími postavami (dopisy mezi Rosiinou dcerou Katie a Tobym, mezi Rosii a její sestrou, mezi Alexem a jeho bratrem). Dále se mi líbilo, že čtenář si mohl všimnou jak se jednotlivé postavy mění- osmnáctiletá Rosie se chová úplně jinak, má jiné myšlenky a city než třicetiletá Rosie nebo padesátiletá Rosie. V knize bylo celkem dost věcí, co se daly dobře sledovat.
11 Nejlepších knih (seřazeno chronologicky)
1. Všem klukům, které jsem milovala2. P.S. Stále tě miluju
3. Navždy s láskou Lara Jean
4. Sempre- Navěky
5. Marťan
6. Den co den
7. Dopisy na konec světa
8. Delirium
9. Navždy a věčně
10. Slunce je také hvězda
11. S láskou Rosie
Všem klukům, které jsem milovala, P.S. Stále tě miluju, Navždy s láskou Lara Jean
Tyto tři knihy z trilogie Všem klukům, které jsem milovala od americké spisovatelky Jenny Hanové byly moje první přečtené knihy za rok 2018.
Všechny díly jsem měla půjčené z knihovny a protože jsem si myslela, že první díl je P.S. Stále tě miluju, tak jsem nejdřív četla ten. Později jsem zjistila, že jsem byla na omylu a četla ve skutečnosti druhý díl. Stejně jsem si je přečetla všechny, to že jsem díly četla v jiném pořadí než jsem měla nějak zvlášť nevadilo a vůbec mi to nebránilo v tom, abych si tuto sérii zamilovala. Laru Jean, Petera a Kitty jsem zbožňovala, styl jakým autarka píše mi skvěle sedl, nemohla jsem se od knihy odtrhnout a stránky mizely jedna za druhou.
Nejvíce se mi líbil 2.díl (ten díl, který jsem četla jako první :), ale zbylé dva díly byly také úžasné, každý měl v sobě něco kouzelného. Dovoluji si i říct, že tohle byly nejlepší dívčí romány, které jsem kdy četla. Vřele doporučuju.
Sempre-Navěky
Kniha mě chytla, když se hl. hrdinka Haven dostala k doktorovi DeMarcovi domů. Od toho okamžiku, když se v domě seznámila s oběma syny pana DeMarca, jsem tu knihu nepustila z ruky. Staršího Dominika jsem si oblíbila už na začátku, s Carminem to bylo složitější, ale poté co se začal měnit a chovat se hezky k Haven, jsem si ho zamilovala. Větší část knihy byla sladký románek o Haven a Carminovi, který bylo radost číst, ke konci se ale začne více ukazovat temná stránka doktora DeMarca a mafie, jež není pro něj nějakou novinkou.
V knize se taky objevují italská slovíčka a fráze, které jsou v textu i přeloženy. Obal knihy je zajimavý, ostatně stejně zajímavý je samotný příběh, který stojí rozhodně za přečtení.
Marťan
Marťan patřil mezi ty knihy, které jsem si půjčila z knihovny a bohužel si je nevyfotila. Nejdřív jsem viděla film, až poté jsem přečetla knihu. Když už jsme u toho filmu- je vážně povedený a zajímavý, určitě se na něj podívejte. Film je navíc i tak trochu lehčí na pochopení než kniha. Některé stránky v knize jsou snad jen samé chemické vzorečky a pojmy(hlavně ze začátku).
Klobouk dolů autorovi Andymu Weirovi, který něco takového dokázal napsat. Kdybych nevěděla, že to celé je fikce, myslela bych si, že to je opravdový příběh nějakého kosmonauta, který se vážně stal.
Hlavní hrdina Mark Watney, jenž zůstal sám na Marsu, má ale i přes takovou událost smysl pro humor a čtenář se i zasměje. Co víc dodat... prostě promakaná kniha do posledního detailu, kniha, co stojí za přečtení.
Den co den
Ke knize jsem se dostala podobným způsobem jako u předešlé knihy. Tentokrát jsem ale neviděla film, nýbrž pouhý trailer. Říkala jsem si, že to vypadá zajímavě a jako kniha by to určitě nebylo špatné. Týden potom jsem na knihu narazila v knihkupectví v Praze. Podle té filmové obálky a anotace jsem ji poznala a musela si ji prostě koupit.
Kniha je originální a od první stránky velice čtivá. Našla jsem v ní plno myšlenek. Přesto mi ale po dočtení přišlo, že autor David Levithan si s příběhem mohl trochu více pohrát, postavy mohly být vykreslenější. Líbilo se mi ale, jak hlavní hrdina A popisuje člověka, který mu propůjčil své tělo na jeden den a čtenář si pak může srovnat v čem jsou lidé stejní a v čem odlišní.
Dopisy na konec světa
Knihu jsem rovnež dostala od kamarádky k loňským Vánocům, ale přečetla jsem si ji až o prázdninách na dovolené. Taková kouzelná kniha a nádherné prostředí, kde jsem knihu četla, dohromady dali skvělý čtenářský zážitek. Moc se mi líbilo, že kniha byla napsána ve formě dopisů, díky nim jsem se dozvěděla různé věci o některých známých osobnostech, které už nejsou mezi námi. Taky to člověka inspiruje, aby začal psát taky takové dopisy jako hlavní hrdinka.
Než jsem začala knihu číst, měla jsem obavy, že text ve formě dopisů mi nebude vyhovovat a anotace mi trochu naháněla strach - "Nebude to až moc smutné?" říkala jsem si. Naštěstí se moje obavy nevyplnily a dopisy mi vůbec nevadily. Laurel píše v dopisech i to, co se jí za den stalo a člověk zapomene, že čte nějaký dopis. A kniha nebyla tak smutná, občas jsem si pobrečela, ale byly tam i chvilky, nad kterými se člověk pousměje.
Delirium
Četla různé dystopie jako např. Divergenci, Strážkyni pramene, Legendu a další. Žádná z nich mě ale nedostala do kolen právě jako Delirium od Lauren Oliverové. Od této autorky jsem už kdysi přečetla knihu Chvilka před koncem, u ní mi ale nesedl překlad. Delirium přeložila jiná překladatelka a její překlad byl pro mě o hodně lepší, přišel mi čtivější. Na překladu vážně záleží.
Delirium se asi stalo moji nejoblíbenější knihou za rok 2018. Číst o světě bez lásky...tak to bylo něco. Hlavní hrdinka mě na začátku rozčilovala, chovala se uměle... zkrátka jako člověk, kterého připravili o city. V té době ale její chování bylo považováno za slušné, věřila že , co řekne řízení státu je to nejlepší. Potom ji do života vstoupí Alex a ona pozná skutečné kouzlo lásky.
Knihu jsem měla přečtenou během jednoho víkendu. Byla to vážně pecka. Doporučuji, to prostě musíte mít přečetné!
Navždy a večně
V této knize se naráží na plno problémů a poté se snaží je nějak
V knize jde pozorovat, jak se Mallory mění- jak se přestává bát a začíná se mít ráda jaká je. Toto autorka Jennifer Lynn Armentrout zvládla dokonale. Taky se mi líbilo, že autorka se zabývala spíš charakterem než popisem vzhledu a prostředí.
Pokaždé když si člověk přečte knihu znovu, najde v ní něco, co předtím neviděl, nikdy ho nepřestane kniha překvapovat.
Slunce je také hvězda
Strašně jsem toužila po knize Všechno úplně všechno, kterou napsala Nicola Yoon. Doteď ji nemám přečtenou, ale zato jsem si přečetla další knihu autorky, kterou jsem našla v knihovně.
Od první stránky jsem se do knihy pořádně začetla a nechtěla mě pustit, četla se naprosto fantasticky a stránky mizely jedna za druhou. Vážně jsem se divila, když jsem byla na konci. Kapitoly byly krátké a psány z různých pohledů nejen hlavních postav, některé kapitoly byly např. o vědě (nějaké vysvětlení vědeckých názvů) nebo o afroamerických vlasech. Nechyběly ale ani kapitoly o historii postav- hlavně historie rodičů Natashi a Daniela.
Potěšil mě konec knihy. Poslední kapitola byla vážně hezky promyšlená, autorka vylíčila to, co se stalo, když se Natashina a Danielova cesta rozdělila a jak se po čase opět potkali. Autorka nechala otevřený konec, ale navedla čtenáře, aby si ho domysleli jako šťastný konec.
S láskou Rosie
Mezi plusy ale patří to, že zprávy nebyly psány pouze mezi hlavními postavami Rosii a Alexem, ale i mezi dalšími postavami (dopisy mezi Rosiinou dcerou Katie a Tobym, mezi Rosii a její sestrou, mezi Alexem a jeho bratrem). Dále se mi líbilo, že čtenář si mohl všimnou jak se jednotlivé postavy mění- osmnáctiletá Rosie se chová úplně jinak, má jiné myšlenky a city než třicetiletá Rosie nebo padesátiletá Rosie. V knize bylo celkem dost věcí, co se daly dobře sledovat.
Komentáře
Okomentovat