Na tuhle knihu jsem už několikrát slyšela jen samou chválu, a tak jsem si ji přečetla také, přestože je určena pro mladší čtenáře. Je napsaná z pohledu devítiletého Bruna a ukazuje, jaké mohlo být období holocaustu očima dětí.
Autor: John Boyne
Originální název: The Boys in the Striped Pyjamas
Počet stran: 167
Nakladatelství: Slovart
Žánr: Historický román
Moje hodnocení: 7/10✰
"Když Bruno uviděl jejich nový dům, oči mu málem vypadly z důlků, ústa se znovu rozevřela do kroužku a paže se mu vymrštily od boků. Všechno zde totiž vypadalo jako úplný protiklad jejich bývalého domova a Bruno zkrátka nemohl uvěřit, že tady budou opravdu bydlet."
Devítiletý Bruno žije spokojeně se svými rodiči a se svojí starší sestrou Gretel v obrovském domě v Berlíně. Jeden den ale spatří jejich služebnou Marii, jak mu zabaluje věci a zjistí, že se musí stěhovat kvůli tatínkově práci z Berlína do Oušicu. Bruno je smutný, že musí opustit svůj milovaný dům a své nejlepší kamarády, ale poté je ještě smutnější, když zjistí, že jejich nový domov je na samotě a v okolí nejsou žádné děti, s kterými by si mohl hrát. A navíc z okna ze svého pokoje vidí obrovský drátěný plot, za nímž chodí plno lidí v pruhovaných pyžamech a čepičkách! Proč je mezi nimi plot? A proč ti lidé za ním chodí celé dny v pyžamech?
Tyto otázky nedávají Brunovi smysl a začne se potulovat okolo plotu. Tam se také potká se Šmuelem- se stejně starým chlapcem z Polska, který nosí žlutou hvězdu a to zvláštní pyžamo. Každý z nich je na opačné straně plotu, ale nic y toho jim přeci nezabrání, aby byli nejlepší přátelé na světě.
"Tyčil se tam vysokánský drátěný plot, ohrazoval dům po celé délce a horní část byla ohnutá dovnitř.Ten plot se táhl dál a dál až do nekonečna. Byl dokonce vyšší než dům samotný, v pravidelných mezerách byl připevněný k dřevěným pilířům, mohutným a vysokým jako telegrafmí sloupy. Nahoře končil ostnatým drátem, hustě stočeným do obrovských ježatých spirál, a když se Gretel zahleděla na tymiliony ostrých zubů, trčících na všechnystrany, pocítila najednou nevysvětlitelnou prudkou bolest."
Můj názor:
Kniha je čtivá a také celkem krátká, takže není problém ji přečíst za jediný den. Navíc příběh je poutavý a každá kapitola končí tak, aby vás přinutila začít číst další a další kapitolu. Prostě vás to nebude chtít pustit. Autor psal dětským stylem, který se mu opravdu hodně povedl. Všechny ty slova a fráze... jako by tu knihu psal samotný Bruno. Všechny popisy míst, osob a věcí byly popsány do posledního puntíku.
Pohled dětskýma očima na toto období je v této knize vážně originální a přesně vystižné. Bruno nechápe, proč se jemu tatínkovi říká komandante, proč ho musel jeho šéf "Fíra" poslat pracovat někde do Oušicu, proč jeho tatínek říká, že lidé za plotem nejsou lidé a proč jejich služebný, co škrábě brambory je ve skutečnosti doktor? Napadá ho spoustu otázek, ale nikdo mu na ně nechce odpovědět Jenom mu řeknou, aby radši držel jazyk za zuby. A Bruno je vážně zmatem, proč se všichni dospělí takhle podivně chovají.
"Domov přece není jen dům nebo ulice nebo město nebo něco tak umělého jako nějaký cement a cihly. Domov je přece tam, kde má člověk rodinu, no nemám pravdu?"
Kniha je tak dobře napsaná, aby po ni mohli šáhnout děti i dospělí, takže se nebojte ji nečíst jen kvůli tomu, že není už ve vaší věkové kategorii. Kniha má své kouzlo a každý si v ní najde něco svého. Knize jsem ubrala tři hvězdičky, protože mě občas štvalo, že některé slova a fráze se tam stále opakovali (např. Bruno pořád před všema opakuje, že jeho sestra je Beznadějný případ) a také to bylo pro mě až moc klidné, mohlo tam být více té akce.
"Mám pro tebe ještě jinou větu. Měli bychom si umět vybrat ze špatného to nejlepší."
Přestože jsem se vždycky knih s touto tématikou bála, musím říct, že tahle kniha se mi líbila a vřele ji doporučuji. Upustila jsem pár slz a použila několik kapesníků, i přesto jsem ale ráda, že jsem tento příběh mohla prožít.
Komentáře
Okomentovat