Po půl roce konečně dostali do knihovny pokračování knihy Delirium ze stejnojmenné série a já jsem si ho ihned musela půjčit, abych věděla, jak to vše probíhalo dál. Druhý díl- Pandemonium byl od první stránky nabitý akcí a nebyly tam snad žádné chvilky, kdy by se čtenář nudil. Přesto se mi ale tento díl líbil o něco méně než díl první. Proč? To se dozvíte v této recenzi (obsahuje spoilery na první díl)
Něco krátce o prvním díle: Hlavní hrdinka Lena žije v Portlandu v budoucnosti, kdy je láska ( v té době lépe známá pod názvem Amor Deliria Nervosa) prohlášena za nemoc a v osmnácti musí každý člověk podstoupit proceduru, aby byl vyléčen a nikdy se už touto nemocí nenakazil. Lena se nejdřív nemůže léčby dočkat, chce být už konečně před touto nemocí chráněna a být "šťastná". Pak ale potká Alexe, který ji otevře oči a ukáže ji, jaká doopravdy může být láska.
Autorka: Lauren Oliver
Originální název: Pandemonium
Počet stran: 304
Nakladatelství: CooBoo
Žánr: Dystopie, dívčí román
Moje hodnocení:8/10 ✰
"Něco ti řeknu a nejlíp uděláš, když si na to rychle zvykneš," zašeptá prudce."Všechno, co si byla, tvůj starý život, lidi, které jsi znala... obrátí se v prach." Zavrtí hlavou. "Žádné předtím neexistuje," prohlásí o něco hlasitěji." Existuje jenom teď a to, co přijde potom."
str.24
Kniha je rozdělena na kapitoly teď a tehdy, které se spolu střídají. Kapitoly tehdy se odehrávají po příchodu Leny do tábora Nežádoucích. Kapitoly teď se odehrávají dál v budoucnosti, kdy se Lena začně pohybovat v New Yorku.
Tehdy: Alex a Lena plánovali společně překonat plot a dostat se do Divočiny. Bohužel to zvládne pouze Lena, která se poté připojí ke skupině nevyléčených. Snaží se být jako oni, pracovat a hlavně zapomenout na bolest, jež ji pokaždé raní, když si vzpomene na svého milovaného Alexe. POstupně si zvyká na velké rozdíly ve svém životě a seznámí se s novými lidmi- vůdkyní skupiny Raven, malou roztomilou dívenkou Blue, Sárou,Veverčákem, Tackem, Hunterem a dalšími.
Teď: O nějakou dobu později se Lena ocitne v New Yorku s falešnou identitou a zúčastní se velké demostrace, kterou uspořádal ABAD- Amerika bez Amor Deliria. Pozná se tam s Julianem. Julianovi už našli několikrát na mozku nádor a kdyby podstoupil léčbu, nejspíš by ji po těchto zákrocích ani nepřežil. Přesto ji ale postoupit chce. Osud Leny a Juliana se spojí, když jsou oba uneseni a několik dní jsou spolu věznění v malé místnosti. Přestože Lena nejdřív Juliana neměla kdovíjak v lásce, postupně se s ním sbližuje a začne v něm vidět člověka, kterého předtím neviděla.
"Tímhle jsou lidé jeden pro druhého ve světě bez lásky. Hodnoty, přínosy nebo překážky. Čísla a fakta. Vážíme, měříme, hodnotíme, a duši přitom semeleme na prach."
str.116-117
Můj názor:
Opět jako u prvního dílu mě i tenhle vtáhl do děje hned od první stránky. Bylo to čtivé a velice napínavé. Bylo to ještě napínavější a akčnější než Delirium. Jediné co mi na začátku této knihy vadilo bylo to, že kapitoly jsou rozděleny na tehdy a teď a trvalo mi celkem dlouho, než jsem se v tom pořádně zorientovala a měla v tom jasno. Bylo to zmatené, takových prvních padesát stránek jsem se v tom opravdu ztrácela.
Oceňuji, že autorka ukázala druhou stranu tohoto dystopického světa. Byly tam zachyceny každodenní problémy lidí z Divočiny, to jak získávají jídlo, pití, oblečení,další důležité potřeby a jak se spojují se světem lidí bez citů. Další díl této série ukázal zase trochu jiný pohled na svět bez lásky a měl v sobě jinačí atmosféru než předchozí díl.
"Láska. Jakmile to slovo pustíte dovnitř, jakmile mu dovolíte zapustit kořeny, rozšíří se vám do těch nejtemnějších kořenů v těla jako parazit a s ním i ty otázky, rozechvělost a strach, kvůli kterým nespíte celou noc."
str.300
"Zajímalo by mě, jaké to je, takhle pomalu umírat.
Zajímalo by mě, jaké to je, umřít rychle"
Samotný konec mě velice překvapil a zároveň nalákal na poslední díl této trilogie. Poslední kapitola byla nejdelší ze všech- měla okolo pasedát stránek a čtenáře opravdu hodně napínala do posledního slova. Doslova. Právě to poslední slovo mě úplně dostalo a přinutilo mě, abych si šla hned zítra pro Rekviem. Autorce se opět povedlo mě na další díl nalákat, dokázala mě přinutit k tomu, abych si co nejrychleji ten díl přečetla a dověděla, jak to všechno skončí. Právě proto knihu doporučuji- příběh je tak skvěle napsán, že vás přinutí číst, číst a číst, dokud se neocitnete na úplném konci.
Komentáře
Okomentovat